Úterý s Halem

3. září 2013 v 21:09 | BaraCornellia |  Týdenní challenge - postava HM
Postava, kterou bych bránila před ostatními vlastním tělem

Vstoupila jsem do knihovny a vydala se k oddělení map, abych našla tu, kterou potřebuju pro svůj dějepisný výzkum. S přimhouřenýma očima se dávám do pátrání. Doufám, že nebude příliš vysoko, abych nemusela tahat žebřík. Ach, tamhle to je. Natáhnu ruku, abych to mohla jen vzít a odejít. Udělám pár kroků a... Bum!
Podívám se, o co jsem zakopla. Na zemi sedí chlapec, nos má zabořený v knize a je naprosto pohlcený jejím dějem, že si ani neuvědomuje, kde sedí. Pak vzhlédne, podívá se na mě svýma krásnýma očima a zatváří se starostlivě. Opatrně položí knihu stranou, tak opatrně, jako by to byla živá bytost. Až potom se zvedá a pomáhá mi na nohy.
"Omlouvám se, měl jsem se ozvat," řekne s provinilým pohledem.
"Ty jsi tu nový," řeknu a mávnu nad tím pádem rukou. "Jak se jmenuješ?"
"Uhm, jsem Hal," odpoví, ale pokukuje po knize. Vzpomenu si na klepy o tom studentovi z venkova, co chodí s markrabětem Roystonem. To musí být on. Zatímco přemýšlím, jestli by bylo taktní se na to zeptat, zvedá knihu.
"Co to čteš?" zeptám se.
"Nic," špitne plaše. Než se stačí nadát, držím jeho knihu já a listuju v ní.
"Zajímavé. Nejsi tu dlouho, viď?" Podívám se na něj a on se usměje. Moc hezký úsměv, chlapče. "No... Vítej na Verzitě."

* * *

Přešlapuju před knihovnou a čekám, až se Hal uráčí vylézt. Doufám, že se nezačetl. Zrovna se chystám vtrhnout dovnitř, když vyjde.
"Nezapomněl jsi na ty moje knihy?" ujišťuju se. Bradou poklepe na hromádku, kterou nese. Převezmu od něj ty dvě horní a cítím se provinile, protože ho nechávám nést tolik bichlí. Ale je to jeho volba. Rád čte...
"Z téhle ti pak něco přečtu," říkám a koutky se mi samovolně zvedají do zlomyslného úšklebku, "mohlo by se ti to líbit. I když Royovi víc."
Zrudne. "Přestaň dělat takové legrácky," zasměje se a vyhne se očnímu kontaktu. Roztomilé.
Přesuneme se do jeho pokoje, já se plížím, aby mě někdo náhodou neviděl. Sednu si k němu na postel a prolistuju knihou, která vyčarovala Halovi rumělec na tváři. Hal položí knihy na stůl.
"Jsem si jistá, že by byl markrabě rád."
S povzdychem přejde místnost, vezme mi knihu a jemně mě s ní praští do hlavy. Směju se a on dál rudne.
"No tak!" bráním se dalšímu útoku. "Jsou to jen básničky. Přečti mu nějakou."
Protočí oči v sloup. "Tak dobře, přečtu."
"Slib mi to!"
Vážně se na mě podívá. "Slibuju."

* * *

Vidím Hala a mávám na něj. Ale on mě nevidí. Cestu mu zastoupí muž o několik hlav vyšší, robustnější, ale viditelně ne tak inteligentní. Zarazím se a na pár sekund zůstanu stát. Vzápětí zrychlím krok. Chlap na něj něco řve, Hal se krčí. Dám se do běhu. Stoupnu si před Hala zrovna, když se valibuk rozpřáhne. A místo toho malého studentíka zasáhne rána pěstí mě.
Zatmí se mi před očima a vše vnímám v mlze. Hal mě chytá, pak slyším výbuch a chlap prchá. Výbuch? Ano, to bylo mé první setkání s markrabětem Roystonem. Hodnej chlap, Hala si zaslouží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chce se ti kliknooout... Dlaně tě svrbí a ty chceš kliknooout! Cítíš to! Neboj se... Klikni!

Klik! 100% (82)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama