Faunův ocásek - Motýlí polibky - část 4.

19. května 2013 v 3:09 | BaraCornellia |  FO - Motýlí polibky
Klusal jsem vedle písklete a snažil se při tom nikoho nezašlápnout. To bylo těžké ze dvou důvodů. Nesměl jsem se příliš zdržovat na místě, protože by mě strhl dav a v takovém případě hrozilo, že zpanikařím a někomu ublížím. Ale nesměl jsem být ani příliš rychlý, abych někomu neponičil křídla nebo mu neodřel paty.
"Kam jdeme?" zeptal jsem se.
Pískle vypadalo spokojeně, štěstím mu zářila očka. Drželo se v mé blízkosti a dotknul se mě, kdykoliv se mu naskytla příležitost. Předstíral jsem, že si toho nevšímám. "Na naši louku," odpovědělo mi a opět jsem ucítil jeho dotyk.
"A co se bude dít? Bude tam hodně jídla?"
Přikývl.
Ráj na zemi. Než mi stačil odpovědět na další otázku, otevřela se před námi louka, o které mluvil. Ve vzduchu poletovaly světlušky a já zpočátku nedokázal sledovat nic jiného než nebe. Pak jsem očima zabloudil na zem a okamžitě se zamiloval. Jak pískle slibovalo, objevil jsem stoly plné jídla a pití. Lidé se rozptýlili a já se vydal za nosem, tedy za tou krásnou vůní.
Chvíli se mezi sebou všichni bavili. Dívky byly z něčeho nervózní, mnohá z nich si okusovala nehty nebo rty, upravovala si vlasy a podobně. Potom všechno utichlo a vílí orchestr začal vyhrávat. Starší vílí muži a ženy se přesunuli ke stolům a vedli sebou i své nejmladší ratolesti. Vílí mládež začala tančit, nejdřív jen dívky, později se k nim přidali chlapci. Všichni se točili ve velkém kruhu.
"Tak tomuhle se říká vílí kruh?" zeptal jsem se nahlas, ale byl jsem hlasitým "pšššt" umlčen.
Začal jsem věnovat svou pozornost tanci. Přistihl jsem se, že vyhledávám pískle, ale než jsem ho našel, změnil se styl. Kruh se porušil a každý vytvářel svůj vlastní taneček. Hudba utichla. Muži přestali tančit a rozhlíželi se kolem.
Ženy přiskakovaly k mužům a tančily kolem nich. Náhle jsem pochopil, o co se jedná a zalezl pod stůl. Muži si ze svých zástupů žen vybrali jedinou, tu chytili kolem pasu a přidali se k tanci. Bylo to namlouvání.
Z mé skříše jsem vypozoroval, že velké množství párů se už našlo a tančilo za svitu hvězd, měsíce a světlušek. Některé dívky usedavě plakaly a mládenci zůstali na ocet. Ale chápal jsem, že nesmím vylézt ven, protože v tom davu se skrývá můj početný zástup.
"Co tu děláte?" ozvalo se vedle mého ucha. Málem jsem vyletěl z kůže. Pískle vlezlo ke mně, tisklo se na mě a zvědavě pokukovalo.
"Schovávám se. A co ty?"
"Také."
"Pročpak? Kolik dívek tě uhání?" Pobaveně jsem se uculil a dloubl ho do žebra. Asi jsem do toho dal příliš síly.
Zkřivil obličej bolestí, ale rychle se vzpamatoval a také se zasmál. V té tmě pod stolem mi ale neuniklo, jak se natočil stranou a utřel si slzy bolesti. "Žádná, o kterou bych stál."
"Tak proč jsi tady?"
"Hledal jsem vás."
Pak někdo nadzvedl ubrus a přede mnou se objevila Fialka. "Tady je! Našla jsem ho." Ozval se dívčí křik a společnými silami mě vytáhly ven. Začala smršť. Tančily kolem, dotýkaly se mě a nutily mě k tanci. Do očí a nosu mi vletěl prach, nic jsem neviděl a neustále jsem pčíkal.
V té situaci mě nenapadlo nic jiného, než si sednout na zem, schovat si obličej a doufat, že s tím přestanou. Přestaly, dívaly se na mě a pravděpodobně vůbec nechápaly, co udělaly špatně. I když už netančily a prach jsem už také nevdechoval místo vzduchu, hlouček se nerozpustil.
"Nechápu, co se tady děje!" vykřikl jsem a pokusil se vstát. Pískle mi pomohlo - chytilo mě za ruku a vytáhlo mě na nohy. Muselo do toho dát všechnu svou sílu, mávalo křídly, až dělalo průvan.
Oklepal jsem ze sebe všechen vílí prach a sesbíral svou důstojnost. "Heleďte, já vás nechci urazit, ale jsem faun a vy jste víly, takže..." Pak jsem si uvědomil, že mě neposlouchají. Nedívaly se na mě, nenamlouvaly si mě. Všechna jejich pozornost patřila pískleti. A ta jeho naopak mně.
"Prosím," vyhrkl. "Dostaňte mě odsud!"
Trvalo mi několik sekund, než jsem si uvědomil, o co mě žádá. Stiskl jsem mu ruku, kterou do té doby nepustil, prorazil si cestu a rozeběhl se pryč.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Chce se ti kliknooout... Dlaně tě svrbí a ty chceš kliknooout! Cítíš to! Neboj se... Klikni!

Klik! 100% (82)

Komentáře

1 BaraCornellia BaraCornellia | Web | 19. května 2013 v 3:12 | Reagovat

Pozitivní spoiler: v příští části už by měla "přeskočit jiskra" :3

2 Jamie Williams Jamie Williams | Web | 20. května 2013 v 13:28 | Reagovat

No tak, nenapínej mě a dej sem další díl! :D

3 Jamie Williams Jamie Williams | Web | 22. května 2013 v 7:49 | Reagovat

Boaaah, já stále napjatě čekám na další díííl... :'( :DDD
A on tu furt není! :D
Ať od našeho fauna ty hnusný vílačky vypadnou´, ať může být se svým pískletem!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama