Faunův ocásek - Klec v zátoce - část 1.

31. května 2013 v 19:26 | BaraCornellia |  FO - Klec v zátoce

Klec v zátoce

"Nebaví mě být faun," zasténal jsem a svalil se na Bardovu mechovou postel.
"Pročpak?" zeptal se a brousil si nůž.
"Protože jsme všichni stejní," odpověděl jsem. "Pořád samá hudba, pití a ženy."
"Aha," rozesmál se Bard. "Tak zábava se ti zprotivila! To chápu, věčné nic nedělání se holt omrzí," utahoval si ze mě a ze skříně vyndal brašnu. "Buď rád, že tě neposlali hlídat stáda nebo doprovázet krále na cestách. Takhle máš svobodu ve všem, co děláš." Začal do brašny házat všechny svoje věci. "A co ti vůbec vadí na hudbě? Myslel jsem, že tě hraní těší."
"Vždyť ano," povzdychl jsem si. "Hudba je má jediná radost." Poklepal jsem si na píšťalku, která mi visela na šňůrce kolem krku. "A ty víš ze všech nejlíp, že i pití mám rád, když se urodí dobré víno." Krátce jsme se oba zasmáli.
"Ale?"
"Ale s ženskejma jsou jen problémy."
Podíval se na mě, přestal balit a šel si sednout vedle mě. "Copak, balící techniky nefungují?"
"Fungují, vždycky fungují, faunky nejsou náročné. Jenže kdykoliv se objeví někdo, kdo je lepší v hudbě, utečou za ním. Nebo je hezčí, méně zrzavý."
Zasmál se a poplácal mě po zádech. "Nikdo není lepší hudebník než ty! A jsi nejhezčí faun ve vesnici. Tak v čem je problém?"
"No právě, Barde, v čem?" Ztrápeně jsem na něj pohlédl a asi jsem musel vypadat opravdu uboze, když i on, můj stále veselý nejlepší kamarád, zvážněl.
"Možná není chyba v tobě," začal pomalu a zatěkal očima po místnosti, jak mu bylo to téma nepříjemné. Pak mu oči zazářily a on vesele vykřikl: "Chyba je v ženách! Nevědí, o jakou milostnou zkušenost přicházejí."
Mně to vtipné nepřišlo. "Ale o to jde, brachu! Já nechci být jen milostná zkušenost!"
Ztuhl. "Moment," začalo mu to docházet. "Ty si chceš najít družku?" Přikývl jsem a on se tvářil, jako bych se zbláznil. "Vždyť jsi tak mladej! Užívej si života a na takový blbosti ani nemysli."
"Lidé už v tomhle věku druhy hledají," oponoval jsem.
"Ano, ale ty nejsi člověk, Sionne!" okřikl mě.
"Jenže já se cítím tak divně," zamumlal jsem s pohledem upřeným na podlahu. "To se nedá vysvětlit."
"Zkus to," pobídl mě.
"Připadám si prázdný, jako by mě kus chyběl. Když vidím staršího fauna, jak se drží za ruku se svou družkou, tak mě tak nějak bodne u srdce... Vlastně v břiše. A poslední dobou se mi chce brečet, ale to nikomu neříkej." Varovně jsem se zamračil.
Chvíli mě sledoval bez výrazu a pak zcela vážně pronesl: "Máš hlad, běž se najíst."
Zůstal jsem na něj zírat. "Ne, nemám," vykoktal jsem, když jsem si uvědomil, že si nedělá legraci a čeká mou odpověď.
"V tom případě jsi gay."
Zavrčel jsem. "Ne, to teda nejsem! Přestaň si ze mě dělat srandu!"
"Nedělám! No podívej. Očumuješ fauny a to je jistá známka---"
"Nezlob," přerušil jsem ho smíchem. "Dobře víš, jak to myslím. Jsi jediný, kdo mi tu rozumí."
"Ale bohužel jsem na holky." Vypláznul na mě jazyk, než vstal, aby pokračoval v balení věcí. "Jinak bych už před tebou klečel, vážně." Odmlčel se. "Já vím, že je to dost zvrhlé, ale mohl by sis najít družku někde jinde." Poslední slovo řekl zvlášť tajemně. Měl jsem neblahé tušení...
"Kde jinde? V jiné vesnici?"
Trpce se zasmál. "Ano, tak trochu. A také mezi jinými stvořeními."
Vykulil jsem na něj oči. "Tobě přeskočilo." Pak jsem si to ale promyslel. "Vlastně to není špatný nápad. Zakázané to není."
"Mám samé dobré nápady," lhostejně pokrčil rameny. "Co třeba víly? Ty se druží brzo. A jsou roztomilé, ale na můj vkus až moc. Já potřebuji divošku." Mrkl na mě. Nikdy jsem to neřekl nahlas, ale byl jsem si jistý, že si jednoho dne najde nějakou něžnou a zranitelnou duši. Ochranatelské pudy pak převládnou nad touhou skotačit a on se s ní združí.
"Myslím, že víly jsou nám hodně vzdálené." Nemyslel jsem vzdálenost v krocích, ale mentálně. Ony byly něžné, my trochu násilníci.
"Tak třeba... Kentauři? Druzí se brzo, jsou věrní a za svým milovaným jdou až na konec světa. A maj pořádně velký zadky." Uculil se. "Ke všemu jim nevadí se družit s jinou bytostí."
Tuhle možnost jsem už zavrhl. "A já slyšel, že pro ně je homosexualita naprosto přirozená. S mojí smůlou by si mě označkoval nějakej chlap. Víš, jak velké nádobíčko má kůň?"
Vypadal stejně vyděšeně, jak jsem se cítil já. "Možná proto je kentaurů tak málo," neodpustil si poznámku. "A co třeba mořské panny. Prý jsou jako labutě. Věrné a milující. A slyšel jsem, že když zemře jejich druh, umřou žalem."
"Jenže mají místo nohou ocas." Podle toho, jak se culil, na něm bylo poznat, že uvažuje o nějaké zvrhlosti. "Ke všemu jsem faun - neumím plavat."
"Tak to máš, chlape, smůlu a zůstaneš do smrti sám!" Dloubl mě do žeber a uličnicky zamrkal. "Kromě lidí už mě žádná bytost, co by se družila na začátku života, nenapadá."
Vstal, hodil si brašnu na záda a šel ke dveřím. "Vyprovodíš mě?" zeptal se a vyšel ze dveří.
"Bude se mi stýskat," přiznal jsem. Potichu, aby to náhodou někdo nezaslechl.
"Jo, mně taky, Sio." Usmál se a zastřihal ušima. "Kdo mi bude říkat, co je nebezpečné?"
Zasmál jsem se. "Jistě, to ti bude chybět nejvíc."
Následoval jsem ho až k hranicím města. Tam jsme se zastavili. Všechno se ve mně sevřelo. Nechtěl jsem, aby odešel, ale na druhou stranu jsem mu to přál. Mohl poznat svět a vyhnout se osudu pastýře i člena královské družiny, když se rozhodne stát se poutníkem. A on se rozhodl.
"Víš, že se můžeš kdykoliv vrátit," připomněl jsem mu s nenápadnou prosbou v hlase.
"Až mě to ve světě omrzí, zjistíš to jako první." Poplácal mě po zádech a vydal se na cestu.
Zamyšleně jsem se zahleděl na opačnou stranu cesty, kde se měla nacházet zátoka. "Tak jako labutě, říkáš?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chce se ti kliknooout... Dlaně tě svrbí a ty chceš kliknooout! Cítíš to! Neboj se... Klikni!

Klik! 100% (82)

Komentáře

1 Jamie Williams Jamie Williams | Web | 1. června 2013 v 10:34 | Reagovat

JO JO JO JO JO!!!
Jseš gay a jseš!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama