Duben 2010

FF - You are not Paramore 3

4. dubna 2010 v 14:32 | BaraCornellia |  Fan Fiction - You are not Paramore
Z mého blogu o seriálu ,,Ztraceni'' a skupině ,,Paramore'' - tento díl zveřejněn 12.2.2008
(Oprava: Všechny tři články opraveny 2.6.2012. Příběh a jeho naivnost zůstala stejná, pozměnila jsem jen styl a opravila chyby.)
PS: Paramouse! :D

Nemohla jsem dostat z hlavy tu myšlenku o televizi. Kéž by se něco takového stalo, pomyslela jsem si a šla k televizi v mém pokoji. Měla jsem pocit, jako by mě Chantel sledovala. Vzala jsem televizi k posteli a dala ji na stolek - obrazovku jsem natočila, aby na ní nebylo ze dveří vidět. A ještě jsem si radši vzala sluchátka. Nikdy nevíte, kdo za dveřmi... číhá. A taky nikdy nevíte, co je v televizi. Pokud nemáte program.
Zmáčkla jsem sympatický, už omačkaný knoflík. Pohádky - kde se tu vzaly? Přepla jsem na další program. Romantika. Fuj! Rychle jsem přepla a našla program, kde právě běžela reklama.Ozval se zvuk, který dobře znám - někdo omylem chytl za kliku a dveře zaskřípaly a najednou o vás každý věděl. Zrada!
Usmála jsem se a začala dělat,že zpívám. Nic lepšího v hlavě nebylo. Přepnula jsem na další kanál, trhla sebou a vytrhla sluchátka. Co mě vyděsilo? Kočka. Hlasitě mi Syčela mi do uší. Teď syčela po celém pokoji. Najednou zamňoukala a za dveřmi se ozvalo panické zakňučení. Chantel se bojí koček! Myší a... čeho, že se to ještě bojí? Myslím, že pavouků.
,,Hodná kočička! Moc hodná. Tak jo... Teď jdu pro myš. Určitě bude někde v obýváku," vedla jsem imaginární monolog na kočku - či dialog s imaginární kočkou. Vstala jsem a šla do obývacího pokoje. Chantel ležela na pohovce, jen obráceně. To, že špehovala, bylo teď úplně jisté. Šla jsem zpátky do mého pokoje, přiskočila k telefonu a zavolala do útulku. Spokojeně jsem si lehla a po chvilce usnula s hřejivým pocitem vítěztví. Měla jsem plán, který Chantel vytlačí ze hry.

Ráno mě probudilo rádio. Vyskočila jsem a začala hledat kýbl s vodou. Dřív než jsem doběhla do koupelny, jsem si uvědomila, že nebezpečí požáru nehrozí. Opět. I když do mě vrazila zeď, která tam neměla co dělat (určitě jí tam dala Chantel) jsem se otočila na svojí soupeřku. Zamyšleně mě sledovala, měla výraz typu ,,Kam jdeš?'' a já jí ho oplatila pohledem, který jasně vyjadřoval ,,Procházím se po SVÉM bytě. A co ty, mimozemšťaně?''
Brzy nás potěšila Zacova přítomnost, po chvilce se k nám vplížil Jeremy, a aby tam nechyběl, mohli jsme na minutku zahlédnout i Joshe. Přesně v pořadí Zac, Jeremy a Josh, po chvilince i já se Chantel, se byt vyprázdnil. Možná jsem vám to ještě neřekla, ale v osm hodin máme koncert. Sice malinkatý, ale i přesto. Já a Chantel se v něm máme ve zpěvu střídat.Fanouškové ji vypískají. Doufám! Třináct hodin do koncertu.
Chantel koukala ven z našeho auta a snažila se na mě nekoukat,ale myslím,že jí to nešlo.Auto prudce zabrzdilo a Chantel vyletěla z auta a běžela k pódiu, kde jsme měli hrát. Jedenáct hodin do koncertu.
Chantel se začala bavit s nějakým člověkem. Na můj vkus vypadal hrozně. Sako a moc upravený. Nezajímalo mě, o čem mluví.
Šla jsem se připravit. Těšila jsem se, jak ji vyšoupnu ze hry. Devět hodin do koncertu - šaty, líčidla a tak dále, a tak dále, nám zabraly docela hodně času a my museli ještě zkoušet. Pět hodin do koncertu - myslím, že to Chantel nezvládne. Vůbec jí to nešlo! Tři hodiny do koncertu - šli jsme se ještě najíst. Já si objednala hamburger. Zac a Jeremy také. Josh přežvykoval hranolky, ale Chantel nás překonala. Ale od konce. Koupila si žvýkačku a celou dobu na nás koukala, jak jíme a povídáme si. Nechápala jsem to. Jíme dneska poprvé a ona si vezme žvýkající zeleně vypadající gumu.
Pak jsme se vydali zpátky k pódiu. Dvě hodiny do koncertu a obrovské místo, které sloužilo jako parkoviště, se začalo plnit lidmi. Chantel nevypadala moc profesionálně, klepala se jí ruka. To se stává i lepším z nás.
,,Ale no tak!!'' šeptla jsem a koukla se pod bundu.Malá myška se mi koukala do očí.Usmála jsem se a začala si představovat,jak bude Chantel křičet.
Všimli jste si jak se opakuje jméno Chantel? A že tu není ani jedno Hayley. Vlastně je, ale já ho neříkám. Proč taky říkát sama sobě: ,,Čau! Jak je, Hayley?''? Zamyslela jsem se a po chvilce jsem zjistila, že za pár minut začne koncert. ,,Tak jo!''
Otočila jsem se na Joshe a Jeremyho s kytarami a Zaca schovaného za bubny. Chantel jsem si ani nevšimla, věřili byste tomu?
,,Začneme!''
Šla k mikrofonu. Chantel tam už ale byla, já jsem jí vystrčila a řekla pár slov k publiku.
Chantel ještě něco chtěla říct, ale já začala Crush Crush Crush. Po pár slovech se mikrofon přepl a začala zpívat Chantel. Vídíte? Zase je tu to jméno.
Publikum se sborově zamračilo a začala na ní něco křičet. Jak dojemné.

Jedna hodina do konce koncertu. Přestala a já to dokončila.
Střídat jsem se musela, jak hrozné. Chantel se taky musela střídat, ještě horší. A kluci museli hrát, i když zpívala ona - úplně nejhorší. Tomu se říká stupňování. Hrozné, horší, nejhorší! Nebo taky hrozné, ponižující a to, z čeho bolí prsty.
Střídali jsme písně jednu za druhou a pak přišla moje chvíle. Vzpomínka na video mi dodala odvahu - jak správně tušíte - Misery Business. Zpívala jsem jenom já a poskakovala kolem s myší v ruce. Nikomu to neuniklo a všem se to líbílo - až na Chantel. Když jsem k ní přišla a natáhla k ní ruku, začala křičet a běžet pryč.
Ale... Víte, co se může stát? Třeba to bude v novinách. A pak by Paramore bylo slavnější a to znamená, že by vyhrála moje sokyně. Ale omyl! V novinách sice něco bylo, ale úplně jinak. Nadpisy byly dokonalé: ,,Paramore+myš stoupají nahoru'' nebo ,,Paramouse 4ever!''. Ve všech článcích se psalo, jak Chantel ječela, jak jsem já měla v ruce myš a šikovně jí použila proti Chantel, ale také se psalo, že se nám koncert vydařil a zbavili jsme se Chantel. Byla jsem celá bez sebe. Podařilo se mi to! Musím poděkovat myšce.
Dostali jsme podíl z výdělku koncertu a mohli jsme jít pryč. Hlavně co nejdál od Chantel.
Když jsme byli konečne v naší tajné vojenské akademii, chci říct doma, sedla jsem si do obývacího pokoje a zapla televizi. Co taky dělat? Třeba tam budeme my. A nebo... Přepla jsem z romantického kanálu na hudební. Nic zajímavého a tak jsem přepínala dál. Pohádky - to asi nebude to pravé, ale byl to najednou takový klid, že jsem je nechala chvíli hrát. Běžely titulky a mluvilo se japonsky. Nechápala jsem děj.
Přepla jsem a co nevidím. Mňam, mňam a mňam! Kuchař právě vařil nějaký lahodný pokrm. Když šahal pro pepř, přepla jsem na kanál, který mě vždy zaujal. Ale dneska jsem se nemohla vynadívat. Módní trendy všeho druhu. ,,Óóó!!'' vydechla jsem omylem a Zac se otočil. Byl v kuchyni a vařil si večeři. Podle hodin by byl lepší výraz půlnoční svačinka. Snažila jsem se na jídlo nemyslet a přepla na zprávy. Hasičí hasili požár. Po chvilce se to přeplo do studia a já vyskočila na nohy.
,,Joshi, Zacu, Jeremy! Pojďte sem!' 'vykřikla jsem vzrušeně a zesílila zvuk. Poznala jsem fotku Chantel.
,,...a dála se také vydávala za profesionální zpěvačku,'' mluvil moderátor ,,a snažila se vystrčit pravé zpěvačky ze svých skupin. Také se...'' Vypla jsem to a pyšně se otočila na zbytek Paramore.


FF - You are not Paramore 2

4. dubna 2010 v 14:31 | BaraCornellia |  Fan Fiction - You are not Paramore
Z mého blogu o seriálu ,,Ztraceni'' a skupině ,,Paramore'' - tento díl zveřejněn 5.2.2008
(Oprava: Všechny tři články opraveny 2.6.2012. Příběh a jeho naivnost zůstala stejná, pozměnila jsem jen styl a opravila chyby.)

Vůbec jsem nemohla usnout! Ležela jsem na posteli a sledovala hodiny. Dvě hodiny a padesát pět minut... dvě hodiny a padesát šest minut....
Sedla jsem si a koukla se na strop. ,,Bože, za co mě trestáš?'' zabručela jsem. Pak jsem vstala a vplížila se do obývacího pokoje, kde už oddechovala Chantel. Chvíli jsem jí sledovala a přemýšlela, jestli opravdu spí. A jestli bych ji dokázala udusit polšťářem, aniž by to někdo slyšel. Ne, dělám si legraci.
Začala jsem skákat kolem a mávat jí před nosem rukou. Nic. Třeba to jen hraje, napadlo mě. Ale nakonec jsem odešla ke klukům do pokoje. Měli tam mít zamčeno, já tam chodím často a zlobím je a oni pak chodí ke mě a hází po mně polštáře. Dneska bylo otevřeno. Na posteli seděl Joshua a zamyšleně koukal do země. Po chvilce si uvědomil, že tam ho sleduji.
,,Ahoj, Hayley,'' pozdravil mě a nechápavě si mě prohlížel. ,,Co tu děláš?'' zašeptal s pohledem upřeným na postel Jeremyho.
,,Nemůžu spát,no!'' zašeptala jsem podrážděně a sedla si vedle něj. Vylekaně se na mě kouknul.
,,Hlavně klid. Chantel tě štve, že jo?'' zeptal se a já kývla. ,,Všechno bude dobrý, uvidíš.'' Vzal mě kolem ramen. ,,My tě nedáme,'' zašeptal mi do ucha a dal mi pusu do vlasů. ,,Ale...'' kouknul smutně do země.
,,Ale?'' vyjekla jsem.
,,Ted' by jsi mohla jít do své postele,ne?'' dodal pobaveně.
,,Dobře,dobře,'' zasmála jsem se a vystrčila ho na zem. ,,Tímto se tato postel stává mojí. Ty jdi pryč!'' křičela jsem, podle mě potichu, až jsem probudila Zaca.
,,Co je?'' vydal ze sebe rozespale.
,,Ona mi vzala postel!''postěžoval si Josh.
,,Tak si kup novou,'' zívnul Zac, otočil se na druhý bok a deku si přetáhl přes hlavu.
,,A čím asi?'' zaskuhral.
,,Penězi!'' řekl Jeremy, který to všechno poslouchal.
Josh se ke mě naklonil a zašeptal: ,,Dobře, jdu k Chantel,'' a čekal na odpověď. Okamžitě jsem vyskočila a běžela do svého pokoje. Všimla jsem si, jak se Chantel pohnula, když si všimla, že přicházím. Odposlouchávala nás. Také jsem uviděla malý sešit, který ležel pod gaučem a nesl jméno ,,Chantel''. Lehla jsem si a plazila se k němu.Když jsem byla už u gauče, Chantel se nadzvedla a rozhlídla se po pokoji.Pak šáhla pro sešit. Chvíli jsem nic nemohla dělat. Ona si tam něco psala a já neměla šanci se dostat pryč a najednou vedle mě spadla tužka. Myslela jsem, že mě už objeví, protože si jí bude chtít zvednout. Místo toho k tužce hodila i sešit a já jsem ho rychle zvedla. Po chvilce začala spokojeně oddychovat. Vstala jsem a běžela do pokoje. Sešit jsem hodila na postel a šťastně na ní skočila.
,,Hm...kronika.'' Otevřela jsem sešit. Přejela jsem prstem po stránce a na jedno místo poklepala. ,,Bojím se koček,myší a brouků!" četla jsem významně. To se může využít,napadlo mě.

,,Dobré....''
,,...kde jsi tak dlouho? Já nikdy nebyla tak dlouho v posteli! Tohle zpěvačky nedělají,'' přerušila mě Chantel a podívala se na rozespalého Jeremyho.
,,Dobré ráno!" dořekla jsem. ,,A zpěvačky nikdy neskáčou ostatním do řeči!''
Sledovala jsem Jeremyho. Při každé větě, kterou Chantel řekla, dal oči v sloup. Usmívala jsem se, Chantel si toho všimla a pohlédla na Jeremyho.
,,Jerry? Mám pravdu?''
,,Jerry? Kdo? Já?'' Překvapeně zamrkal. ,,No když mi tak chceš říkat,'' řekl a napil se čaje. Znechuceně se koukl do hrníčku a smutně se na mě usmál. Šla jsem do kuchyně, tentokrát nechala dveře otevřené dokořán a dělala sobě, Jeremymu, Joshovi a Zacovi čaj.
,,Řekla jsem něco špatně?'' zeptala se Chantel a pohlédla na dveře kuchyně. ,,Tak nějak.Říkej mi...'' odstrčil Jeremy hrníček. ,,...Jeremy.'' A s pohledem upřený na hodiny vstal.
,,Čekáš někoho?'' mrkla na něj Chantel. Jeremyho to určitě pobavilo, viděla jsem, jak se divně usmál, ale já to nevydržela a vyprskla smíchy. Chantel se znovu otočila na kuchyňské dveře.
,,Ne," odpověděl jí Jeremy. ,,Čekám na znamení, kdy probudit kluky.''
Došel ke mě do kuchyně. ,,Nesměj se!'' zašeptal a já se snažila přestat. ,,Chudák. Neví, co se tady děje.'' Chantel najednou zmizela a mě napadlo něco na téma ufo.
,,Hledá se velmi nebezpečná osoba. Má krátké rozcuchané vlasy a....'' v televizi se objevila fotka Chantel. ,,Utekla z vědecké kanceláře, kde se na ní dělaly pokusy. Je spojena s vesmírnou lodí. Prosíme, jestli o ní cokoli víte dejte vědět státní policii. Děkujeme!''


FF - You are not Paramore

4. dubna 2010 v 14:30 | BaraCornellia |  Fan Fiction - You are not Paramore
Z mého blogu o seriálu ,,Ztraceni'' a skupině ,,Paramore'' - tento díl zveřejněn 1.2.2008
(Oprava: Všechny tři články opraveny 2.6.2012. Příběh a jeho naivnost zůstala stejná, pozměnila jsem jen styl a opravila chyby.)

Hlavní postavy : Hayley, Josh, Jeremy, Zac a vymyšlená postava Chantel
Psáno z pohledu Hayley!

Večer mě probudila rána připomínající hrom. Vyskočila jsem z postele, v hlavě se mi honilo, že musím do koupelny pro kbelík s vodou, pak běžet ven a vylít ji na plameny ohně. Opravdu jsem vyskočila a běžela do koupelny. Našla jsem kýbl a dala ho pod kohoutek. Když už byla do poloviny natočena voda, vzpamatovala jsem se.
,,Dobré ráno, lide americký!" vykřikla jsem a vylila si vodu na hlavu. Byla jsem mokrá, ale vzhůru. Šla jsem k oknu, ale protože jsem byla mokrá, zůstávaly za mnou kaluže. Nevadí. Uschne to. Sledovala jsem, jak kapky deště znuděně stékají po okně. Zvonek prozrazoval, že někdo stojí za dveřmi. Nechtěla jsem tam jít. Jestli je to Jeremy, měl si vzít klíče. Ale co by dělal venku v takovém nečase? Určitě nešel vynést odpadky. Ušklíbla jsem se a pomalu šla otevřít. Nikam jsem nespěchala. Zvonek, vlastně ten, který byl za dveřmi, začal zvonit, jako by mu šlo o život. Zpomalila jsem ještě víc. Spíš než-li šla, se hodí ,,plazila se kolem celého pokoje". Koupelna už byla dávno za mnou, motala jsem se kolem gauče, stolu, přeskakovala židle, zase se vracela na začátek, zkoumala hrníček, který ležel na stole, pak jsem ten stůl podlezla a nakonec došla až ke dveřím. Ale neotevřela jsem tajemné osobě, ještě jsem běžela do svého úkrytu, vytáhla z tajného místa (ze šuplíku) helmu (hřeben), dala si jí na hlavu (učesala se) a běžela k nepřátelskému obydlí (ke dveřím).
Osoba za dveřmi začala nadávat a praštila do nich. Otevřela jsem.
,,Který mraveneček mi tu klepe na dveře?'' vydala jsem ze sebe pobaveně a pohlédla na brunetu, která na počasí venku byla oblečená velmi nevhodně - skoro letně. Měla krátké hnědé vlasy, rozcuchané jako vrabčák, béžovou sukni, bíle triko s puntíkama a bez rukávů a kolem krku se jí houpaly obrovské hnědé korále. Odstrčila mě a šla si sednout na gauč.
,,Víš, jak dlouho tam stojím?" zeptala se a ždímala si mokré vlasy.
,,Joshi!!!'' zakřičela jsem. Bylo to jediné jméno, které mě napadlo. ,,Jeremy!!!''vzpomněla jsem si na další. ,,Vypadni odsud!Co si...co si...co si dovoluješ sem takhle vpadnout?' 'vykoktala jsem na ní panicky. ,,Jeremy,Joshi,Zacu!"
Chytla holku za ruku a snažila se jí vytáhnout ven. Jeremy se rozespale vlekl k nám. Myslím,že toho moc ještě neviděl. ,,Ano,Hay?'' vykoukl Zac za Joshem. Jeremy ukázal na dívku a hodil na mě nechápavý pohled.
,,Ona sem před chvílí vtrhla a nechce jít pryč,'' žalovala jsem s pisklavým hlasem. Josh mi jí vytrhl a hodil s ní na gauč. Obrátil lampu vedle stolu, takže to vypadalo jako u výslechu.
,,Kdo jsi a co tu děláš?'' nasadil Jeremy tajemný výraz. ,,Jmenuji se Chantel a...'' podala mu papír. Jeremy po něm šáhnul,ale já jsem po něm skočila a vytrhla mu ho. Začala jsem číst.

Kapelo Paramore,
Tímto se k vám přidává Chantel Smithová,modelka a profesionální zpěvačka.Pokud u vás vydrží týden a budete populárnější,zůstane u vás a vymění Hayley.

Dál už jsem nečetla, těch pár řádků mi stačilo. Zbledla jsem a s brekem klesla na kolena. Josh mi papír vzal a Jeremy se Zacem se k němu vrhli.
,,No to ne!!'' zaječel Zac.
,,Jdi pryč,my tě nepotřebujeme,jsme Paramore! My...ty ne!'' křičel Josh bezmyšlenkově. Chantel vstala a šla do mého pokoje. A já? Já jsem běžela naštvaně za ní.
,,Ty! Chantel!''
,,Ano...ehm... Maykey?''
,,Jmenuji se Hayley!!!'' zařvala jsem a snažila se jí vytáhnout z pokoje. ,,A tohle je náš dům - dům Paramore! A ty tam...''
,,...budu patřit..ano..já vím,'' přerušila mě Chantel.
Uklidnila jsem se dost na to, abych dokázala trochu myslet. ,,Dobře! Dneska spíš v obývacím pokoji.'' Zamračila jsem se, ale pak se zase usmála. ,,Určitě se ti tam bude... líbit.''
Vystrčila jsem ji z pokoje.
,,Počkej, já tě vystrčím taky,'' šeptala. ,,Jednou...''
Sladce se usmála na Joshe. Josh na ní chvíli nechápavě koukal, pak jí úsměv oplatil a radši odešel do pokoje.
,,A mám tě, Hayley,'' zašeptala Chantel a ďábelsky se usmála.