Soutěž - Setkání s literární postavou - Balfour

23. září 2013 v 17:24 | BaraCornellia |  Povídky
Po krátkém zamyšlení jsem se rozhodla, že se přihlásím :) Soutěž má zajímavé téma - setkání s literární postavou. Minule jsem zde zveřejnila týdenní výzvu o postavách, kde jsem se zaměřila na knihu "Smilujse" a každý den napsala jednu mikropovídku. A zjistila jsem, že mě baví. A doufám, že vás bude bavit si tuto číst :)
Smilujse (a její tři pokračování, ale tento Balfour je z konce prvního dílu) napsaly spisovatelky Jaida Jones a Danielle Bennett.
Článek o soutěži najdete ZDE.

počet znaků: 1 793

Balfour

Musel to být sen, ale ne můj, protože jsem byla vzhůru. Poznala jsem to tu - Trepanon, volstovské hlavní město. Trávila jsem v něm tolik času při i po čtení Smilujse, že bych si myslela, že ho znám dost na to, abych se neztratila. V hlavě to bylo snažší. Mohla jsem si vzpomenout na popis z knihy a jít podle značení, ale byl v tom háček. Volstovsky jsem neuměla ani ň.
Panikařila jsem a nenapadlo mě nic lepšího než se porozhlédnout kolem. Místo na cestu jsem se dívala na nebe a hledala draky, takže jsem se hned s někým srazila. Zachytil mě za paži, i když mi ji tím málem utrhl. Poznala jsem ho dříve, než jsem vzhlédla. Balfour.
Jeho výraz mi řekl, že chtěl pádu zabránit něžněji, než mu kovové ruce poháněné magií dovolily.
"Omlouvám se," vyhrkla jsem honem. Ach, aha, nerozumí. Než jsem se stačila zarazit, klaněla jsem se mu. Nebylo to vhodné, ale jak jinak prokázat úctu dračímu jezdci? Červenal se. Pak mi k mému překvapení úklonu oplatil.
Při pohledu na ocel se mě zmocnil smutek. Hrozilo, že se mi převrátí žaludek. Něco řekl, ale nevěděla jsem co, tak jsem omluvně pokrčila rameny. Chvíli jsme stáli mlčky.
Z náhlého popudu jsem ho chytila za ruce - moje se v nich ztrácely. Tentokrát se pohledem omlouval on. Doteky necítí. Chtělo se mi brečet, ale nepřišlo mi fér dávat najevo lítost. A tak jsem se usmála.
"Věděla jsem, že přežiješ," řekla jsem mu podivně cizím hlasem a zapudila myšlenku na rukavičky, s kterými si kdysi pohrával. Teď nemohl. Slova mu nedávala smysl, takže jsem zbytečně plýtvala energií. Muselo mu to připadat divné. Cizí osoba z jiné země se ho drží jako klíště a hledí na něj, jako by ho znala.
Nabídl mi rámě a já se do něj zavěsila. Pak promluvil volstovsky, ale rozuměla jsem mu: "Jako bych vás odněkud znal."
Kdyby tak věděl, že v něm čtu jako v knize.
 

Poslední zvonění

15. září 2013 v 21:59 | BaraCornellia |  Úvahy
Článek byl zveřejněn ve školních novinách a já ho teď objevila. Není sice vůbec aktuální, ale... No... Tady ho máte.

Poslední zvonění
Vylezete z autobusu, snažíte si vzpomenout, kde stojí škola a zvažujete, jestli má cenu tam chodit, když tu najednou se před vámi zjeví chodící banán. What? V takový okamžik se dá uvažovat nad tím, kde se stala chyba.
Buď jste toho v autobuse moc vypili nebo ten bonbón, který vám kamarád dal, nebyl jen tak obyčejný, ale magický s příchutí marihuany. Možná ještě spíte. Štípni mě, AU! Takže ne... Nebo jste v umělém spánku a máte halucinace. Nebo že by místní blázinec povolil procházky?
To poslední je pravdě nejblíže. Čtvrťáci mají poslední zvonění a vydávají se žebrat do ulic.
Jestli existuje Bůh, podíval se na naše drahé čtvrťáky a řekl si: "Zatopím jim," a zatopil. Ze samé lásky k nim jim připravil nejteplejší den v týdnu, vlastně i v měsíci... A zatím i v tomhle roce. Takže se pařili v kostýmech. Žehnejte sukním a šatům, děvčata... A kluci, žehnejte kiltům a transexualitě.
V tento posvátný den, který je každým čtvrťákem milován, si nemůžete být jisti naprosto ničím. Nikde nejste v bezpečí. Ani v zamčených třídách - vlezou oknem. Ani na záchodcích - pod dveřmi kabinky je totiž taková škvírka... No jak jsem řekla: Naprosto nikde nejste v bezpečí! O to víc ne, když zrovna máte PEK nebo ICT a musíte tvrdnout před dveřmi, protože jste všichni vandalové, co čmárají po monitorech. Jeden za jednoho...
Domů se můžete maminkám vrátit v různých podobách. Pokud jste se celý den schovávali na již zmíněných záchodcích a pro jistotu ani nedutali, tak se domů můžete vrátit jen jako reklamní tahák. Pokud máte ve čtvrtém ročníku hodně kamarádů, kteří jsou pro každou špatnost, pak se domů vracíte jako Vladimír Franc.
Ale pokud jste třeťáci... Muhehe, tak v takovém případě, Bůh vám pomáhej. Na sluníčku je teplo, a jídlo, které z vás odkapává, se kazí rychlostí světla. A škola se tím ještě baví. Tradice je tradice, co se dá dělat, vy lidští dortíci. Když doma potřesete hlavou, můžete si klidně něco dobrého ukuchtit. A to je plus!
Shrňme si to: čtvrťáci mají druhé Vánoce, třeťáci máslo na hlavě (někteří doslova), druháci strachem sevřené půlky a prváci prázdné peněženky a k tomu důvod si koupit alkohol, protože jinak by se těch fixek nezbavili.

Neděle s Havranem

8. září 2013 v 21:36 | BaraCornellia |  Týdenní challenge - postava HM
Postava, kterou bych od začátku nejraději skopala do kuličky

Upozornění: sprostá mluva - sice je to jen krátká mikropovídka, ale co by byl Havranův odstavec bez sprostého slova?

Havran

Tentokrát jsem nevykopnul dveře z pantů, ale pomalu je votevřel, aby nevrznuly a nevzbudilo to profesůrka. Compagnon mi byl za prdelí. Zachichotal se, jak to dělával a já mu vrazil loket do břicha taky tak, jak jsem to dělával. Měl dost rozumu na to, aby na mě nezačal řvát, jaká jsem děvka a tak dále. Aspoň když šlo do tuhýho, neměl v hlavě nasráno.
Připlížili jsme se ke gauči a překročili profesůrkovu rádoby hradbu. Asi si myslel, že nás zastaví. Otevřel jsem jeden jeho kufr a Compagnon do něj vysypal obsah pytle, do kterýho jsme pochytali brouky na okraji Trepanonu.
Profesůrkova chyba. Neměl tak lehkovážně usnout.
 


Sobota s císařem Iseulem

7. září 2013 v 23:47 | BaraCornellia |  Týdenní challenge - postava HM
Postava, které jsem (ne)přála smrt
(Přála: Iseulovi, nepřála: dračímu sboru)

Iseul se zahleděl ke stolu, kde snídali vyslanci z Volstovi. Vyhledal toho, co se oblékal podle ke-hanské módy spíš proto, že se mu líbila, než že by chtěl být uctivý k poražené zemi. Jeho společník byl viditelně názoru, že všechno ke-hanské se ho snaží zabít a to včetně pokrmů, které jim servírovali. Měl rudý kabát a přitahoval díky němu pohledy v celé místnosti.
Ubožáci, pomyslel si Iseul.
Ten zženstilý drcnul do generála a vzápětí vstal. Bez náznaku ostychu přišel k mladšímu princi a dal se s ním do řeči. Mamoru vypadal nesvůj, ale po krátké debatě se zasmál, i když nevypadalo, že ví, o čem ten podivín mluví. I když se Mamoru uvolnil, Kouje byl v plné pohotovosti a připraven se na oba cizince vrhnout.
Iseul svou plnou pozornost věnoval bratrovi. Vyzařuje z něj přívětivost, pomyslel si a tehdy ho napadlo, že ho vlastně ohrožuje. Jak si může bratr dovolit být přívětivý k cizincům? Plánuje snad něco? Bude se ho muset zbavit?
Císař se chmurně zadíval do poloprázdné sklenice vína.

Pátek s Roystonem

7. září 2013 v 20:05 | BaraCornellia |  Týdenní challenge - postava HM
Postava, s kterou bych si přála se setkat

Drby se Trepanonem šíří jako mor.
"Esar prý povolal zpátky Caia. Chápete to? Ten Caius Greylace!"
"Jak to víš?" ptám se a rozvinu a zase zavřu vějíř.
"Viděla jsem ho na plese," oznámila přítelkyně a významně se podívala na zbytek dámského kroužku. Věděla jsem, že to mohla zjistit leda tak od jednoho z palácových sluhů, s kterým má tajný románek. "A víte, kdo tam ještě byl? Markrabě Royston."
Dámy u stolu se zajíknou a pohoršeně kroutí hlavou. Odmítnu vyslechnout si nové i několik měsíců staré drby a rozhlížím se kolem. Nikde nic zajímavého. Moment! Moment...
Po chodníku několik metrů od nás si kráčí zajímavý muž. Působí nadmíru sebevědomě a v souladu s pohybem a myšlením města. Projde kolem nás a zmizí. Zvláštní, jaký pocit po něm zůstal, i když to byl jen člověk, kterého jsem letmo zahlédla.
"Kdo to byl?" zeptá se již zmíněná přítelkyně a já se uchechtnu. Tak tys byla na plese, jo?
"Markrabě Royston," odpovím a rozvinu vějíř.


Nevěděla jsem, jak tento den pojmout. Nechtěla jsem popisovat, jaké by to bylo, kdybychom se setkali. Chtěla jsem popsat, proč bych se s ním vůbec chtěla setkat. Proč zrovna s ním.

Čtvrtek s Tomem a Mamoru

5. září 2013 v 21:02 | BaraCornellia |  Týdenní challenge - postava HM
Postava, kterou jsem napříč příběhem začala nenávidět/milovat

Postava, kterou jsem počase začala nasnášet, byl Tom. Začal se chovat jak slečinka, i když jeho "láska" k Havranovi byla logická, tak trochu. Zamilovala jsem si Mamoru, kterého jsem zezačátku nechtěla ani vidět, protože byl odtažitý a nesamostatný. Ale nakonec jsem objevila jeho pravé kouzlo.
Příběhy k nim dodám později. (Omlouvám se.)

Středa s Balfourem a s draky

4. září 2013 v 21:31 | BaraCornellia |  Týdenní challenge - postava HM
Postava, u níž jsem si přál/a lepší konec
Balfour, dračí sbor a draci

(Nečetla jsem třetí a čtvrtý díl, ještě nejsou v češtině a v angličtině je zatím nemám možnost sehnat. Budu tedy psát o Balfourovi v prvním díle.)


Nedokázal by popsat úlevu, jakou pocítil, když se poblíž jeho cely ozvala povědomá řeč. Řeč, které rozuměl, když se lidé přiblížili. Celé dny se pohyboval mezi bolestí a neklidným spánkem a při pohledu na všudypřítomnou krev do spánku upadal častěji a častěji. Nedokázal přemýšlet, ale v jeden okamžik ho napadlo, že z dalšího spánku se už neprobudí.
Než je přišli zachránit, zdál se mu jediný sen. Na zemi ležely jeho rukavice - zakrvácené a potrhané. Zvedl je a nasadil si je. Natáhl ruce a zakryl jimi slunce. Pak se proměnily v tlapy jeho milované dračice Anastázie. Chtěl doletět k slunci, ale zjistil, že nemá křídla. Není drak. Pocítil zklamání. O kovovou parádu se odrážely paprsky slunce a na moment ho oslepily. A zase ta bolest.

* * *

Anastázie si chtěla protáhnout křídla, ale nedokázala se pohnout. Je tam někdo? Chtělo se jí volat, ale její kovový hlas se zadrhl ještě dříve, než se pokusila. Co se to děje? Vnímala, že poblíž leží další drak, cítila zbytky magie. Zbytky magie, díky níž nedokázala zemřít. A měla vůbec duši?

Úterý s Halem

3. září 2013 v 21:09 | BaraCornellia |  Týdenní challenge - postava HM
Postava, kterou bych bránila před ostatními vlastním tělem

Vstoupila jsem do knihovny a vydala se k oddělení map, abych našla tu, kterou potřebuju pro svůj dějepisný výzkum. S přimhouřenýma očima se dávám do pátrání. Doufám, že nebude příliš vysoko, abych nemusela tahat žebřík. Ach, tamhle to je. Natáhnu ruku, abych to mohla jen vzít a odejít. Udělám pár kroků a... Bum!
Podívám se, o co jsem zakopla. Na zemi sedí chlapec, nos má zabořený v knize a je naprosto pohlcený jejím dějem, že si ani neuvědomuje, kde sedí. Pak vzhlédne, podívá se na mě svýma krásnýma očima a zatváří se starostlivě. Opatrně položí knihu stranou, tak opatrně, jako by to byla živá bytost. Až potom se zvedá a pomáhá mi na nohy.
"Omlouvám se, měl jsem se ozvat," řekne s provinilým pohledem.
"Ty jsi tu nový," řeknu a mávnu nad tím pádem rukou. "Jak se jmenuješ?"
"Uhm, jsem Hal," odpoví, ale pokukuje po knize. Vzpomenu si na klepy o tom studentovi z venkova, co chodí s markrabětem Roystonem. To musí být on. Zatímco přemýšlím, jestli by bylo taktní se na to zeptat, zvedá knihu.
"Co to čteš?" zeptám se.
"Nic," špitne plaše. Než se stačí nadát, držím jeho knihu já a listuju v ní.
"Zajímavé. Nejsi tu dlouho, viď?" Podívám se na něj a on se usměje. Moc hezký úsměv, chlapče. "No... Vítej na Verzitě."

* * *

Přešlapuju před knihovnou a čekám, až se Hal uráčí vylézt. Doufám, že se nezačetl. Zrovna se chystám vtrhnout dovnitř, když vyjde.
"Nezapomněl jsi na ty moje knihy?" ujišťuju se. Bradou poklepe na hromádku, kterou nese. Převezmu od něj ty dvě horní a cítím se provinile, protože ho nechávám nést tolik bichlí. Ale je to jeho volba. Rád čte...
"Z téhle ti pak něco přečtu," říkám a koutky se mi samovolně zvedají do zlomyslného úšklebku, "mohlo by se ti to líbit. I když Royovi víc."
Zrudne. "Přestaň dělat takové legrácky," zasměje se a vyhne se očnímu kontaktu. Roztomilé.
Přesuneme se do jeho pokoje, já se plížím, aby mě někdo náhodou neviděl. Sednu si k němu na postel a prolistuju knihou, která vyčarovala Halovi rumělec na tváři. Hal položí knihy na stůl.
"Jsem si jistá, že by byl markrabě rád."
S povzdychem přejde místnost, vezme mi knihu a jemně mě s ní praští do hlavy. Směju se a on dál rudne.
"No tak!" bráním se dalšímu útoku. "Jsou to jen básničky. Přečti mu nějakou."
Protočí oči v sloup. "Tak dobře, přečtu."
"Slib mi to!"
Vážně se na mě podívá. "Slibuju."

* * *

Vidím Hala a mávám na něj. Ale on mě nevidí. Cestu mu zastoupí muž o několik hlav vyšší, robustnější, ale viditelně ne tak inteligentní. Zarazím se a na pár sekund zůstanu stát. Vzápětí zrychlím krok. Chlap na něj něco řve, Hal se krčí. Dám se do běhu. Stoupnu si před Hala zrovna, když se valibuk rozpřáhne. A místo toho malého studentíka zasáhne rána pěstí mě.
Zatmí se mi před očima a vše vnímám v mlze. Hal mě chytá, pak slyším výbuch a chlap prchá. Výbuch? Ano, to bylo mé první setkání s markrabětem Roystonem. Hodnej chlap, Hala si zaslouží.

Můj týden s... knižní postavou (ze série Havemercy)

3. září 2013 v 18:55 | BaraCornellia |  Challenges

Občas najdete něco, co vás naprosto pohltí. Film nebo seriál, co vás vtáhne do děje a nutí vás sedět pár centimetrů od obrazovky, aniž byste se mohli odtrhnout. Anime, nad kterým byste nejradši brečeli, protože postavy nemohou být vedle vás. Knihu, kterou jste četli stokrát, ale stále vás baví, i když už víte i to, kdy si která postava prdla.
Pro mě jsou to zatím dvě knihy ze série Havemercy od Jaidy Jones a Danielle Bennett - Smilujse a Magie stínů. Na blogu se objeví i jejich recenze a nějaké fanfictions. Pokud chcete vědět víc, googlete, stojí to za to. První knihu jsem si koupila před nějakou dobou na Festivalu Fantazie a do druhého dne jsem ji měla zhltnutou. Magii stínů jsem si koupila tenhle rok také na FF a bránila jsem se tomu, abych ji nerozečetla hned tam.
Co je na nic tak kouzelného? Někdo může říct: draci, gayové a jiní chlapi. Ale... Jejich styl psaní naprosto miluju, sedne mi. Jsou to bohyně. Některým lidem přijdou jejich knihy nudné, ale každý jsme jiný.
Knihy k tomu všemu mají naprosto geniální obálky od Jany Šouflové.
Ale odbočila jsem od tématu. Po Harry Potter výzvě jsem se rozhodla pro další challenge - týdenní. TADY je plné znění. Je tam více témat, nejen knižní, filmové, ale i anime. A protože bych jinak stejně myslela jen na postavy ze Smilujse, rozhodla jsem se, že do toho jiné postavy zatahovat nebudu. Takový malý speciál. A vzhledem k tomu, že nenacházím moc fanoušků, budu challenge psát ve formě povídek, které by mohly potěšit i lidi, kteří nevědí, o co jde. Doufám.

MŮJ TÝDEN S... KNIŽNÍ POSTAVOU
  1. Pondělí - Postava, s kterou bych jel/a na cestu kolem světa
  2. Úterý - Postava, kterou bych bránil/a před ostatními vlastním tělem
  3. Středa - Postava, u níž jsem si přál/a lepší konec
  4. Čtvrtek - Postava, kterou jsem napříč příběhem začala nenávidět/milovat
  5. Pátek - Postava, s kterou bych si přál/a se setkat
  6. Sobota - Postava, které jsem (ne)přála smrt
  7. Neděle - Postava, kterou bych od začátku nejraději skopal/a do kuličky

Pondělí s Caiem

2. září 2013 v 22:25 | BaraCornellia |  Týdenní challenge - postava HM
Postava, s kterou bych jela na cestu kolem světa

Kolikrát za život vás probudí tygr, který vám skočil do postele? Bez dvojmyslů. Tygr jako ta přerostlá kočka, co řve a žere lidi. Když mě párkrát švihne ocasem do obličeje, začnu se zvedat a protahovat se. Tahle holka nemá žádný pud sebezáchovy, říkáte si asi. A ne, nemá, protože jedině sebevrah by se dobrovolně vydal na cestu kolem světa s jedním z nejmocnějších (a nejšílenějších) volstovských mágů.
Nutno podotknout, že ne kolem jen tak ledajakého světa. Caius také nebyl dál než u Ke-Hanů. Když se tedy naskytla příležitost objet svět, bez váhání po ní chňapl. Ve stejný moment jako já. Ano, zezačátku to vypadalo bezpečně. Dokud se v kočáře nerozhodl, že budeme přátelé.
Kočár nás dopravil k esarově vzdušné lodi, která fungovala na podobný magický princip jako draci. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Chápejte, z mágů mám respekt a věřila jsem, že nás draci dokáží ochránit před ke-hanskými barbary, ale... Vážně dokáže magie udržet ve vzduchu něco tak gigantického?
Překvapivě ano. Nestěžovala jsem si. Ale zpátky do přítomnosti, k nebezpečné šelmě v mé posteli.
"Greylacei, zkroť si toho tygra, prosím!" zamumlám rozespale a je mi jedno, že mi již jmenovaný mág vlezl do kajuty, kterou jsem večer zamkla. Člověk si po čase zvykne. Sedne si na postel a culí se jako vždy, když má nějaké žhavé drby.
"Hádej, kdo právě zvrací na palubě."
"Nechám se podat," pobídnu ho a začínám se oblékat.
Galantně se otočí zády. "Alcibiades!" řekne se zvláštní něhou a pobavením v hlase.
Zasměju se. A je to tu zase. Nějaký chlap, nad kterým Caius vzdychá. "To je skvělé, ale kdy necháš zmizet toho tygra?"

Kam dál